Jak probíhá prohlídka nemovitosti
Prohlídka nezačíná ve chvíli, kdy zájemce zazvoní, ale už při domlouvání termínu. Prodávající by měl vědět, kdo přichází, zda už má vyřešené financování a co ho na nabídce zaujalo. Nejde o výslech. Pár přirozených otázek ale pomůže přizpůsobit průběh návštěvy a vyhnout se situaci, kdy se dlouze prezentuje nemovitost člověku, pro něhož je zjevně nevhodná.
Představme si prodej bytu, ve kterém stále bydlí rodina s dětmi. Zájemcem je pár, který hledá své první společné bydlení. Makléř si s prodávajícími předem potvrdí termín, požádá je o běžný úklid, vyvětrání a odstranění nejvíce osobních či cenných věcí. Není nutné vytvářet sterilní interiér. Byt má působit upraveně, světle a příjemně, ne jako místo, kde se někdo snažil během hodiny skrýt každou stopu života.
Na prohlídku se zpřístupní všechny místnosti, balkon, sklep i další prostory, které jsou součástí nabídky. Zamčená komora nebo nepřístupný sklep vyvolávají pochybnosti, i když je důvod zcela nevinný. Připravené mají být také klíče a informace, které bude zájemce pravděpodobně chtít znát. Typicky se ptá na náklady spojené s užíváním, stav domu, sousedy, parkování, plánované opravy nebo důvod prodeje.
Prodávající nemusí mít všechny dokumenty rozložené na stole. Měl by však vědět, které údaje může doložit a které teprve ověřuje. Lepší je říct, že přesná odpověď přijde dodatečně, než improvizovat a později údaj opravovat. U technického stavu, právních omezení nebo financování mohou být některé otázky individuální a patří k posouzení příslušným odborníkem.
Při příchodu zájemce bývá vhodné dopřát mu několik minut na první dojem. Není potřeba ho hned zasypat informacemi o nové podlaze, orientaci oken a kvalitě kuchyňských spotřebičů. Člověk se nejprve rozhlédne, vnímá světlo, prostor, hluk a atmosféru. Teprve potom dokáže poslouchat podrobnosti a spojovat si je s tím, co skutečně vidí.
Prohlídku může vést makléř nebo sám prodávající. Trasa by měla být přirozená a umožnit prohlédnout si nemovitost bez spěchu. V modelovém bytě projde pár nejprve obytnou část, poté ložnice, koupelnu, technické zázemí a nakonec balkon. Makléř průběžně vysvětluje dispozici a upozorňuje na prvky, které z fotografií nemusely být patrné. Zároveň nechává návštěvníky otevřít okno, podívat se na výhled nebo chvíli stát v místnosti bez komentáře.
Přítomnost majitele může být užitečná, protože zná každodenní fungování bytu. Někdy však zájemce svazuje. Hůř se ptá na nedostatky, nerad komentuje vybavení a necítí se volně při debatě s partnerem.